Itálie

Itálie je středomořský stát rozkládající se na Apeninském poloostrově, který omývá Jadérské, Jónské, Tyrhénské a Ligurské moře. Uvnitř Itálie leží dva městské státy – Vatikán (sídlo papeže) a San Marino, které je považováno za pravděpodobně nejstarší stále existující republiku na světě. Rozloha Itálie je přibližně 301 203 km² a z toho 2,04 % tvoří vodní plochy. Itálie je členskou zemí Evropské unie a NATO. Hlavním městem je již od roku 1871 Řím.

Italské Alpy a přímořské pláže jsou cílem mnoha turistů z celého světa. Protože má Itálievelmi bohatou historii, je navštěvována nejen z důvodu rekreace u moře, ale i pro velké množství historických památek (Koloseum, šikmá věž v Pise,..). Řím patří díky svým antickým a středověkým památkám k nejnavštěvovanějším městům Evropy. Na jihu Itálie je střediskem především město Neapol, v jeho blízkosti budí zájem sopka Vesuv a pozůstatky zničených Pompejí. Itálie je známá především svou vynikající kuchyní (pizza, vína, sýry, těstoviny), světoznámými módními značkami (Gucci, Armani,..), nebo fotbalem.

 

Historie

Itálie je hned po Řecku, zemí s nejdelší Evropskou historií. Prvním významným národem v Itálii byli Etruskové. Kmen zaměřený především na kulturu a umění. Původ i jazyk Etrusků je dodnes neznámý, ale již od 9. století př. n. l. se postupně rozšířil po celé Itálii. Etrurie, jak se etruská království nazývala, ovšem nikdy nebyla sjednocena, fungovala jen jako volná konfederace měst. Podle staré legendy byl Řím založen v roce 753 př. n. l. založen Romulem a Remem. Na jihu Itálie a také na Sicílii, se v té době rozšiřovala řecká kultura. Řekové byli úhlavními nepřáteli Etrusků, ale osudným se jim stalo původní obyvatelstvo, které roku 509 před Kristem Etrusky svrhlo a založilo republiku. Řím se brzy stal důležitou mocenskou základnou a obchodním centrem. Za vlády císaře Augusta získal Řím kontrolu nad celým Středozemním mořem. Vrcholu dosáhlo Římské impérium v 1. a 2. století n.l. a rozkládalo se od Británie až po Egypt. Rozlehlé impérium se ale špatně spravovalo, a tak ve 3. století zachvátila impérium ekonomická krize. V roce 395 se říše rozpadla na dva velké celky – Západořímskou říši a Východořímskou říši.

Roku 1800 Itálii dobyl a sjednotil Napoleon. Po jeho porážce byly znovunastoleny předchozí politické poměry. Navzdory tomu, ale Napoleonské války umocnily revoluční vlnu v Itálii, namířenou proti feudálnímu systému. Na přelomu 19. a 20. století se Itálie stala koloniální mocností. Do 1. světové války vstoupila v roce 1915 na straně dohody a v 2. světové válce se stala spojencem nacistického Německa. V roce 1949 se stala členem NATO. V poválečné historii byla italská politika provázena silnou politickou nestabilitou, proto přešla v současnosti na většinový systém, který by jí měl dopomoci k větší stabilitě. Dnes se Itálie počítá mezi sedm nejvyspělejších zemí světa (G7) a je jednou z vůdčích zemí Evropské Unie.

 

Památky UNESCO

Památkami UNESCO jsou označovány nejrůznější kulturní a přírodní památky po celém světě, které byly pro svou unikátnost vybrány organizací UNESCO a přijaty na tzv. „Seznam světového dědictví“. Itálie je jedna z mnoha zemí, která se může pyšnit hned několika takovými památkami. Mezi nejznámější patří například:

 

Skalní kresby ve Valcamonica 

V jednom italském údolí hloubeném ledovcem bylo objeveno více jak 180 tisíc rytin datovaných od pravěkého neolitu až po raně římskou éru. Nachází se zde Naquanská skála, která je vyzdobena více než tisícem obrázků pocházejících z doby ledové.

 

Kostel a dominikánský konvent v Miláně s „Poslední večeří“ od Leonarda da Vinci

Milán se může dokonce pochlubit jednou z nejslavnějších maleb na světě. Na severní stěně refektáře renesančního kláštera Santa Maria delle Grazie z 15. století je namalována freska Poslední večeře od Leonarda da Vinci. Podle některých se právě v této fresce nachází klíč k tajemství, že Ježíš a Máří Magdalena tvořili pár. Osoba sedící po Ježíšově pravici nemá být totiž mužem, ale ženou. Tedy nikoli apoštolem Janem, ale Máří Magdalenou.

 

Matera

Matera je malé městečko nacházející se na okraji strmého údolí a nabízející návštěvníkům mnoho nádherných panoramat. Obyvatelé jeskyně dříve žili v obydlích vyhloubených do skal. Dodnes je možné tato obydlí navštívit a místní průvodce vám může přesně popsat jednotlivé místnosti a jejich funkce.V Mateře se dají strávit až hodiny procházkami v úzkých uličkách, které jsou vždy zakončeny nádherným výhledem ať už na historické město nebo do hluboké propasti.

 

Castel del Monte

Středověký hrad ze 13. století je unikátní především svým pravidelným geometrickým tvarem. Osmiboké nádvoří a osmiboké věže nejsou k vidění nikde jinde na světě. Hrad osaměle stojí na rozsáhlé rovině a je spjat s Fridrichem II., který si liboval v sofistikovaných zálibách. Důvod proč tento hrad má takto zvláštní tvar zůstává ale dodnes tajemstvím.

 

 

Archeologické naleziště v Agrigentu

Tomuto nalezišti se také jinak říká Údolí chrámů a řadí se k nejpůsobivějším starořeckým nalezištím mimo Řecko. Jedná se o zbytky chrámů postavených v dórském stylu z 5. století, které byly zničeny po nájezdu Kartaginců. Dá se zde shlédnout devět z deseti původních chrámů. Oblast je turisticky velmi oblíbená.

 

 

Botanická zahrada v Padově

Jedná se o vůbec první botanickou zahradu na světě. Byla založena v Padově roku 1545 a dodnes se v ní skoro nic nezměnilo. Dokonce se v ní nachází i palma pocházející z roku 1585, která svým kouzlem každoročně přiláká spoustu turistů. Koncem 16.století zde byly vyšlechtěny i první slunečnice a brambory v Itálii.

 

 

Budovy královského domu Savoy v Turíně

Palazzo Reale v Turíně byl rezidencí savojského královského rodu od roku 1660 až do roku 1861. Nalézají se v něm nádherné, bohatě zdobené komnaty různých stylů. Na výzdobě se podílela i spousta známých italských umělců.

 

 

Lidé a náboženství

V Itálii křesťanství navazuje na starořecké tradice. Souvisí to také s tím, že ve Vatikánu sídlí papež Benedikt XVI. – hlava celé katolické církve. Možná právě díky silnému vlivu katolické církve a velkému počtu věřících se italská manželství tolik nerozvádějí. Je to možná také tím, že italové jsou velice otevření lidé, a tak před svou druhou polovičkou neskrývají téměř žádné tajemství.

Na rozdíl od nás Italové nepřikládají takový význam vánočním svátkům. Existuje u nich ale svátek, který slaví opravdu všichni, a to je 15. srpen. Svátek Nanebevzetí Panny Marie, při kterém všichni obyvatelé slaví Ferragosto. Je to období, kdy jsou všechna velká města téměř prázdná, protože obyvatelstvo Itálie se stěhuje do bližších či vzdálenějších přímořských destinací. V každém městečku a v každé vesnici to žije celý den až do rána. Otevřeny jsou restaurace, bary, tržiště, malé krámky s módou a suvenýry, a to mnohdy až do tří hodin do rána, po půlnoci se na nebi rozsvítí dokonce i ohňostroje. Italové jsou mistři v pořádání ohňostrojových představení, na přípravě si dají opravdu záležet a celá zbývající Evropa se od nich stále může jen učit.

Italové jsou také doslova posedlí designem. Platí to pro všechno italské zboží, proto je také celosvětově oblíbené. V italských obchodech najdete například úplně jiné modely mobilních telefonů, přestože jsou od stejných výrobců, kteří prodávají i u nás. Itálie patří nejen mezi vyhledávané turistické destinace, ale také mezi přední módní země. Více než kde jinde, se zde rodí spousta velkých návrhářů (např. Diesel, Armani, ..)

 

Počasí

Díky Alpám, které brání pronikání studených větrů ze severu a Středozemnímu moři, které obklopuje většinu země, je v Itálii převážně mírné podnebí. Mění se však v závislosti na regionu, vzdálenosti od hor, vzdálenosti od moře a nadmořské výšce. Na severu Itálie (Alpy) bývají tuhé a kruté zimy s častými dešťovými i sněhovými srážkami, léta jsou zde ale naopak velmi mírná. Teploty obecně klesají s nadmořskou výškou. V oblasti Pádské nížiny tak panuje kontinentální klima se studenými zimami, doprovázené častým sněžením, mlhami a teplými léty. Teploty v Římě klesají v zimě až k pěti stupňům a v létě se pohybují mezi 25 – 30°C. V jižní Itálii převládá středomořské podnebí, pro nějž jsou charakteristická horká suchá léta a mírné deštivé zimy. V létě sem vane z Afriky, horký a často nepříjemný vítr.

 

Lyžování v Itálii

Itálie má ze všech alpských zemí svá pohoří nejvíce rozmanitá. Díky své poloze na jižní straně alpských hřebenů, nabízí italské Alpy neobyčejné lyžařské zážitky. Oblast se může chlubit tím, že je zde až 300 slunečných dní v roce, oblibu si proto získala již u mnoha příznivců zimních sportů, kteří v Itálii naleznou vždy perfektně upravené sjezdovky. Italové si jsou totiž velmi dobře vědomi nižší nadmořské výšky svých svahů i převážně slunečného počasí na nich, proto je pečlivě celou zimu zasněžují sněhovými děly a každou noc upravují. Lyžaři zde tedy naleznou vynikající lyžařské terény, spoustu náročných sjezdů pro zdatné lyžaře, nekončící lyžařská ronda, ale i volné terény pro lyžařské začátečníky.

Lyžování v Itálii je čím dál oblíbenější i u českých lyžařů. Lyžařská střediska jsou od nás vzdálena jen asi 700-800 km a většina z nich navíc leží poblíž dálnice, takže se tam vášnivý lyžař autem dostane již za šest až osm hodin. Na většině míst se navíc zajímavě mísí vliv italské, německé a dokonce i staré ladínské kultury.

Kvalitou a stylem ubytování stojí Itálie asi někde mezi Francií a Rakouskem. V jižním Tyrolsku najdete spíše příjemné penziony a stylové ubytování. Naopak Walliské Alpy (západní Itálie) nabízí ubytování spíše ve francouzském stylu,  betonové komplexy jakým je například Val d´Aosta. Cena za pobyt v italských Alpách je závislá především na místě pobytu. Ceny ubytování v nejdražších lyžařských centrech (Val d´Aosta, Breuil-Cervinia, Alta Badia, Val Gardena) jsou tak několikanásobně vyšší, než ty v méně kvalitních areálech.

 

Známá italská města

Bibione

Bibione je přímořské italské letovisko osídleno již od roku 1000 př. n. l., nejdříve to však byla pouze rybářská osada. Tuto osadu objevili okolo roku 40 př.n. l. Římané, kteří ji později přejmenovali na Bibione. Slovo Bibione pochází z označení “insulae Bibioni” – toto označení používali Římané pro pojmenování malých ostrůvků uprostřed modrých lagun.

Bibione bylo proslaveno také významnými světovými událostmi. Suverenitu města stvrzovala v historii dokonce i papežská bula. Bibione udržovalo úzké styky hlavně s Francií a Rakouskem, jenže právě invaze rakouského vojska v roce 1798 a posléze také Napoleonovo tažení městem, ekonomický rozmach zamrazily. Bibione se v té době stalo součástí Lombardie a v roce 1866 se stalo součástí Italského království. Začátkem 20. století bylo ustanoveno konsorcium, které začalo skupovat pozemky a stavět na nich. Tím došlo ke skutečně masovému rozvoji celé této oblasti. Konsorcium tak celé Bibione zvelebilo.

Rozvoj celé zóny byl ukončen v roce 1930, obhospodařena byla plocha o celkové výměře přibližně 10 000ha. To všechno pomohlo obrovskému turistickému zájmu, který nastal převážně v padesátých letech. Pro veřejnost byly otevřeny první hotely a lidé začali objevovat Bibione jako cíl své dovolené. Jméno Bibione bylo oficiálně registrováno až v roce 1960. V roce 1961 bylo Bibione vyhlášeno za jedno z nejvýznamnějších letovisek v Itálii. V dnešní době má Bibione asi 2000 stálých obyvatel, v létě se však jejich počet až zestonásobí. Bibione má 8 km dlouhou, mírně se do moře svažující pláž.

 

Caorle

Caorle je pravděpodobně jedno z nejhistoričtějších letovisek mezi Benátkami a Terstem. Založeno bylo již kolem roku 40 př. n. l., tehdy však označováno názvem Capruale. Na sklonku starověku mělo již asi 15 000 obyvatel. V roce 1380 však město pod vlivem Benátek vyplenili Janované. Caorle se pak stalo rybářským přístavem.

S pozdějším rozvojem turistiky se pak Caorle proměnilo, stejně jako řada dalších měst v okolí (Bibione, Lignano, … ), v oblíbené turistické centrum. Caorle se stalo turisticky oblíbeným hlavně díky svým středověkým památkám. Jednimi z nich jsou například bazilika San Stefano z roku 1023 se svou 48 m vysokou zvonicí, Dóm z roku 1038 nebo Svatyně Santuario della Madonna dell’Angelo, přestavěná v 17.století na základech původního kostela. Caorle má ve svém historickém centru také plno romantických uliček. Málokdo ví, že tyto klikaté uličky bývaly ještě před několika sty lety vodními kanály (jako například kanály v Benátkách), v pozdější době však byly zasypány.

 

Ischia

Ischia je osmým největším ostrovem Itálie, a také největším ostrovem v Neapolském zálivu. Ischia má kulovitý tvar a je široký asi 10 km. Od Neapolského přístavu je vzdálen asi 33 km a sousedí s ostrovy Procida, Vivara a Capri. Povrch ostrova je převážně hornatý, nejvyšší horou je zde Epomeo s výškou 789 m n.m.

Ostrov je ve svých zemských hlubinách propojen se vzdáleným Vesuvem a dodnes se sopečná činnost na ostrově v různých formách výrazně projevuje. Na ostrově se nachází celá řada různých vulkánů. Poslední erupce na ostrově nastala v roce 1302 a usmrtila v té době více než dva tisíce lidí. Pod povrchem ostrova se dodnes nachází žhavá magma a do budoucna se nedá vyloučit obnovení plné sopečné aktivity. Sopečný původ se na ostrově projevuje mnohými způsoby. Jsou to především termální prameny, přírodní vývěry horké páry, horké písky a přírodní sauny. Na ostrově se tak nyní nachází mnohé termální lázně, které se věnují aplikaci produktů především v oblasti revmatologie, gynekologie, traumatologie, dermatologie a výrobě kosmetických přípravků.

Na ostrově je typické středomořské podnebí. V zimě se zde průměrná teplota pohybuje okolo 10 stupňů a v létě stoupá k 23 stupňům. Nejteplejší měsíc na ostrově je srpen, kdy průměrná teplota dosahuje 29 stupňů.

První zdokumentovaná přítomnost člověka na ostrově se datuje do roku 3500 před naším letopočtem. Za napoleonských válek získali ostrov Bourboni, ti zřídili na Ischii svou vlastní královskou rezidenci a vybudovali přístav Ischia Ponte. V roce 1806 způsobili Ishii velké škody Britové, kteří se neúspěšně pokoušeli ostrov obsadit. Bourboni vládli na ostrově až do roku 1860. Nakonec se ostrov Ishia stal součástí italského království.

 

Lago di Garda

Lago di Garda je největší italské jezero ledovcového typu. Rozprostírá se přímo na hranici tří regionů, a to Trentina – Alto Adige, Benátska a Lombardie. Jezero má docela zvláštní tvar, severní část je protáhlá, ale jižní naopak kulatá. Klima v okolí jezera je středomořské, a proto je ideální zejména pro letní dovolenou. Daří se zde dobře také mnoha druhům plodin, na severu se pěstuje především vinná réva, zatímco na jihu citrusy a olivy.

Díky větrům vanoucím v okolí jezera dává jezero Lago di Garda svým návštěvníkům iluzi pobytu u moře. Díky mnoha proudům a vlnám je jezero vyhledáváno hlavně všemi milovníky vodních sportů. Každý si zde může dosyta užít windsurfingu, plachtění, veslování nebo sportovního rybaření. Kdo ale vodním sportům přímo neholduje může se zde zabavit samozřejmě i jinak. Například turistikou, cyklistikou, jízdou na koni nebo třeba horolezectvím. Pokud by vám však nestačilo jen lenošení na pláži, procházky městem a nebo zmíněné sporty, můžete se zabavit i v některém z místních zábavních či vodních parků (CanevaWorld, Gardaland, Movieland,..).

Město Garda se rozkládá na východním pobřeží jezera. Jako většina měst v okolí se vyznačuje historickým centrem a křivolakými uličkami. V polovině srpna se v městě Garda každoročně konají velké veslařské závody. Severně od města se pak nalézá výběžek San Vigilio pyšnící se nádhernou vilou Guarienti s opravdu obrovskou zahradou. Ve městě ale můžete obdivovat více takovýchto krásných a bohatě zdobených vil.

 

Livigno

Názvem Livigno je označováno pohoří mezi Švýcarskem a Itálií. Do Švýcarska, ale zasahuje pouze svou menší a nižší částí, kdežto v Itálii se objevují ty nejvyšší vrcholy. Severovýchodní a východní část horstva je součástí Národního parku Stelvio a severní část pohoří Livigno byla vyhlášena za Švýcarský národní park. Nejvyšším vrcholem je Cima di Piazzi (3439 m) ležící v italské části tohoto masivu. Livigno je obklopené ze všech stran vysokými horami, a tak je v zimě přístupné jen serpentinami z Bormia nebo jednosměrným, v noci uzavřeným, tunelem ze Švýcarska.

Jsou zde samozřejmě výborné podmínky pro lyžování, výjimečná sněhová jistota, slunečné počasí, čistý vzduch a moderní lanovky. Lyžovat se dá po obou stranách horského údolí. Nejprudší sjezdovky jsou umístěny podél kabinové lanovky Carosello, jsou ideální pro rychlé carvingové oblouky. Severní svahy jistě uspokojí všechny milovníky freeride lyžování. Vyznavači snowbordingu mohou navštívit jeden z vůbec nejrozsáhlejších a nejdokonalejších snowparků v celých italských Alpách a pro běžkaře je připraveno 40 kilometrů perfektně udržovaných běžeckých stop. Opačná strana údolí je Monte della Neve, ta je dostupná moderní kabinkou Mottolino. Kromě ní zde naleznete také lanovkovou dvousedačkou a samé špičkové sjezdovky. Cvičné terény mají své místo v hojném počtu podél pěší zóny.

Díky strategické poloze na evropských hranicích je Livigno od roku 1805 bezcelní zónou. Tím se Livigno stalo atraktivním střediskem nejen díky kvalitním lyžařským terénům, ale také díky levným nákupům benzínu, kosmetiky nebo alkoholu.

 

Miláno

Milán (italsky Milano) je druhé největší město Itálie. Miláno je přímo obchodním centrem Itálie, ale také světoznámé město módy s luxusními obchody a kancelářskými budovami. Vznikly zde značky jako Armani, Prada, Versace nebo Moschino. Ve městě se nachází také nejslavnější opera na světě – La Scala. Naleznete zde i velkou gotickou katedrálu a řadu dalších významných památek, jakými jsou například – renesanční hrad rodiny Sforzů, kostel Santa Maria delle Grazie s Da Vinciho freskou Poslední večeře, románská bazilika svatého Ambrože nebo Dóm postavený v letech 1386-1510. Město se nachází v nížině v západní části Lombardie.

Město je patrně keltského původu, v pátém století př. n. l. tady totiž bylo sídliště keltských Insubrů, které později dobyli Římané. Roku 293 se stalo hlavním městem západní Římské říše a roku 313 zde císař Konstantin I. povolil v celé říši křesťanství. Roku 1515 dobyl město francouzský král František I. a město tak přešlo do držení španělských Habsburků. Od 18. století se Miláno stalo střediskem nové opery, tři opery zde napsal dokonce Mozart. Divadlo La Scala později proslavily také premiéry děl Belliniho, Donizettiho či Verdiho. Roku 1796 dobyl město Napoleon I., který Miláno prohlásil za hlavní město Italského království a dal se ve zdejším Dómu korunovat italským králem. Mussolini zde v roce 1971 založil své fašistické hnutí a v roce 1922 zahájil pochod na Řím. V okolí Milána byl také v roce 1945 zajat a popraven. V poválečných letech se pak do Milána přestěhovaly tisíce lidí z jižní Itálie a počet obyvatel tak náhle stoupl.

Miláno je plné lidského potenciálu, který dodává tomuto městu jeho osobitou tvář. Místní obyvatelé samozřejmě dodržují, jako na všech místech v Itálii, své tradice a zvyky. V Milánu, se stejně jako v Benátkách, pořádají každoročně velké karnevaly. Během tohoto období, můžete ve městě ochutnat typické karnevalové sladkosti – Chiacchiere.

 

Neapol

Neapol je hlavním městem oblasti Kampánie (Campania) a představuje důležité centrum obchodu a průmyslu. Mnohými lidmi je považováno za jedno z nejkrásnějších měst Itálie. Leží v krásné krajině na břehu moře v Neapolském zálivu, kde naleznete i další atraktivní místa, jako jsou ostrovy Procida, Ischia a Capri. Historické jádro města, s velkým historickým významem, je cílem domácího i mezinárodního turismu. V roce 1995 byla Neapol zapsána do seznamu světového dědictví památek UNESCO.

Město bylo pravděpodobně založeno v 8. století př.n.l. obyvateli řecké osady Cuma. V roce 326 př.n.l. Neapol dobyli Římané. V průběhu staletí hostila Neapol mnoho římských císařů, dlouho zde pobýval zejména císař Felix II. V roce 1501 bylo Neapolské království dobyto Španěly a v průběhu válek o dědictví španělské ovládlo Neapol Rakousko. Vlastnilo ji až do roku 1734, kdy se království stalo opět nezávislým. Pod vládou Bourbonů se Neapol stala jednou z nejdůležitějších evropských metropolí. Ke konci 18. století byla Neapol dobyta Napoleonem Bonapartem, jenž později svěřil Neapol svému bratrovi Josefovi. Roku 1815 se však vrátila do rukou Bourbonů a v roce 1860 byla Neapol připojena k Italskému království. Později (roku 1973) vypukla ve městě vlivem špatných hygienických podmínek epidemie cholery, během níž tehdy zemřelo 30 osob.

Neapol se stala častým cílem turistů hlavně díky svým pamětihodnostem v okolí, jakými jsou např. Pompeje, Královská rezidence Caserta nebo Amalfitánské pobřeží. Neapoli se také přezdívá město pěti set věží. Věc, které si totiž určitě všimnete jako první, je velký počet kopulí a křížů.

 

Rimini

Rimini je největší přímořské letovisko Itálie, a také jedno z největších v Evropě. Spolu s několika dalšími městy ve svém okolí vytváří dlouhý pás městské krajiny. V centru města Rimini se nacházejí stavby z dob renesance a Římské říše. Nedaleko od města se nachází horský stát San Marino s proslulou skalní pevností a Ravenna s antickými a středověkými památkami.

Rimini je město plné historických památek připomínajících, že v pradávnu bylo město významnou křižovatkou antických cest. Město existovalo již v době římské a z tohoto období se zde dodnes zachoval původní římský most, který se klenul přes mořskou zátoku. Most pochází z 1.století n.l. a až do 90. let 20.století se běžně používal k veřejné dopravě, v dnešní době je však vyhrazen pouze pro chodce. Na okraji Rimini se nachází starověká Augustova brána, která se kdysi používala jako vstup do města. Jsou zde dokonce i středověké stavby, mezi nimiž vyniká například kostel sv. Františka. V roce 1843 zde bylo přímo na pláži otevřeno první lázeňské středisko, které se ihned stalo atrakcí, která sem přilákala turisty nejen z Itálie, ale z celého světa. Přístav se brzy začal rozšiřovat a vyrostla zde spousta krásných vil, které si v Rimini nechala stavět místní smetánka. Rimini se proto začalo přezdívat „město vil“. Nejznámější vilou ve městě, je už od počátku 20.století Grand Hotel, jedna z nejvýraznějších dominant města, obklopena nádhernou zahradou. Severovýchodní lázeňská část města je nyní obohacena také o množství hotelů, penzionů, restaurací, kaváren a obchodů.

 

Řím

Řím je hlavním městem Itálie, oblasti Lazio a provincie Roma. Město bylo založeno před více jak 2 700 lety, a tak je po právu považováno za jedno z nejstarších měst Evropy. Po staletí byl Řím hlavním městem Římské říše, nejmocnější evropské mocnosti starověku. Na území města leží samostatný stát Vatikán, který je sídlem papeže, hlavy katolické církve.

Řím se může pyšnit významnými, světově známými, starověkými památkami jakými jsou například Koloseum z roku 80, největší antické divadlo, téměř úplně zachovaný Pantheon, zbytky antického fóra na Forum Romanum, mohutné Caracallovy lázně, triumfální oblouky nebo Andělský hrad. Řím se liší od ostatních starověkých měst svým zvláštním systémem veřejných vodovodů a na něj navazující soustavou fontán a kašen, které jsou většinou nejen umělecky cenné, ale také turisticky velice atraktivní a vhodné i jako místa pro relaxaci a odpočinek. Nejznámější římskou fontánou je Fontana di Trevi.Město leží v krajině nazvané Campagna di Roma, vzdálené 27 km od Tyrhénského moře.

O založení města se už od pradávna vypráví pověst, v níž hlavními hrdiny jsou Remus a Romulus, děti boha Marta a Vesty, neteře krále města Alby. Jakmile se král dozvěděl o narození případných uchazečů o trůn, dal je v koši vhodit do Tibery. Koš se ale zachytil u břehu a plačící chlapce odnesla a odkojila vlčice žijící na Palatinském pahorku. Našel je však pastýř Faustulus a vychoval je spolu se svými dvanácti syny. Při potyčce s Numitorovými pastýři v nich Numitor poznal své vnuky a poslal je do Alba Longy, kde Romulus a Remus krále zabili a předali vládu Numitorovi. Bratři však nechtěli čekat, až jim jejich děd uvolní trůn, a tak se rozhodli založit si město nové. Když společně značili hranice města vznikla mezi nimi hádka o to, jak své město pojmenují. Rozhodli se tedy nechat o tom rozhodnout osud a určit znamení podle letu ptáků. Osud určil Romula. Žárlivý Remus přeskočil symbolickou čáru okolo města a Romulus bratra na místě zabil. Aby ho potrestal za zneuctění posvátné hranice města, dal městu své jméno Roma – Řím.